Duševní spojení s koňmi

Na chalupě na jednom statku chodím za čtyřmi koňmi a oni mě poznají, automaticky přicházejí k plotu, hlavně jeden, který s mou energií a duší rezonuje nejvíce.

Prostě miluju koně, tak jsem si dal do hlavy, že si vytvořím vztah a pouto s koňmi na tomhle statku, i kvůli tomu že nikde jinde nemám příležitost chodit za koňmi, tohle je jediný místo o kterém vím, kde mají koně, stylem jediný místo kde se můžu mazlit s koňmi a kde nevadí, že za nima chodím.

Automaticky jsem vydal určitý zvuk v rytmu a koně na něj reagovali, nevím přesně, jak se to povedlo, ale cítím, co jim říkám, a oni ke mě prostě přišli.

Postupně jsem si s nima vytvořil pouto a ostatní lásky se přidali, ale hlavně ten první mě pozná okamžitě.
Chodí za mnou už sami.

Cítím, že mě milují a chtějí mě uklidnit, dávají mi energii a lásku, když mám silnou depresi a je mi dost špatně psychicky, a jen tím, že jsou, mě léčí.

To, že s nimi trávím čas, mi dává klid a pocit bezpečí, zvlášť když mám těžkou chvíli. Přirozeně vím, jak se chovat, jak si s nimi vytvořit pouto, s lidmi jsem si nikdy nerozuměl, ale s koňmi přirozeně ano.

Moje osobní terapie s koňmi, naprosto miluju koně, takže za nima chodím na chalupě na jeden statek. Hrozně moc mě uklidňuje přítomnost koní. Udělal jsem si z nich kamarády před několika lety. Jsou to moje čtyři lásky. I když mi fyzicky nepatří, tak duševně jsou moje. Mám s nimi hluboký vztah.

Rád jim dávám hlavu na jejich hlavu, cítím při tom jejich klidnou energii a lásku.
Moje lásky si rádi hrají se šňůrami z mikiny nebo rukávy a vyžívají se v tom, a já můžu dát hlavu všem čtyřem.

K nim musíš být klidná, mít normální pohyby, dotýkat se jich s láskou a respektem. Oni reagují na tebe, ne ty na ně.

Já jsem vlastně jako kůň. Mám povahu jako kůň, úplně přirozeně. Vnímám svět stejně jako oni, reaguju stejně, cítím stejný instinkty. To není něco, co bych se naučil, já jsem se tak prostě narodil. Jakoby moje duše byla duše koně.

Proto mě koně vnímají jinak než ostatní lidi, poznají mě hned, cítí mě.
Nemusím nic říkat, oni cítí moje pocity, nálady, strach, klid, všechno. A já jejich.
Je to jako by mezi námi nebyla žádná bariéra.

Když jsem s mými láskami na chalupě, je to vždycky intenzivní.

Vnímám jejich dech, napětí v těle, pohyby, náladu dřív než cokoli udělají. Cítím, kdy jsou nervózní, kdy je něco bolí, kdy jsou unavení, kdy se bojí.

A oni reagují na mě, když jsem klidná, uklidní se. Když jsem psychicky úplně v prdeli, cítí to a snaží se mě uklidnit, prostě jsou u mě a nechají mě je hladit a dát jim svou hlavu na jejich hlavu, obejmout je, přitulit se k nim, dát jim pusu na hlavu.

Oni jediný mě skutečně dokážou uklidnit, zklidnit moji duši, srdce a mysl. Když jsem s nima, tak všechno ostatní automaticky jde stranou a vnímám pouze moje lásky, jejich přítomnost, která mě uklidňuje.

Je to vztah na úrovni, kterou většina lidí ani nezná a ani nikdy nepozná, je to prostě přirozený, musíš to mít v sobě.

A taky se vedle nich chovám přirozeně, jako oni mám podobné reakce, způsob jak cítím prostor kolem sebe.

To je důvod proč si s nimi rozumím bez nátlaku, bez toho, aby člověk musel dělat nějaké triky. Prostě si mě přečtou jako jednoho z nich.

Konečně mám někoho, kdo mě chápe, kdo cítí mou energii a respektuje ji. S koňmi si rozumím, s lidmi často ne, a proto mi stačí být s nimi. Jsou to mé lásky, můj klid a moje opora. Mě stačí moje koně.

Navíc existuje terapie s koňmi, říká se ji hypoterapie. A mimochodem hypoterapie je mi mnoho let doporučována psychiatry.