Tak moc si přeji být alespoň s tebou, když už ne s vámi všemi, ale něco nám stále nepřeje, že ztrácím víru, víc a víc mám pocit, že nám není souzeno se v tomhle pojebaném světě setkat... Tak moc to bolí, tak moc toužím být s tebou, tak moc bez tebe šílím, tak moc mi bez tebe mrdá, tak moc tě miluju, tak proč nemůžeme být spolu? Do prdele se vším už... Proč se nám stále někdo a něco sere do cesty? Proč se stále mezi nás někdo a něco sere? Už tolikrát nám to mohlo vyjít, tak kurva proč nevyšlo a stále nevychází? Tohle je zatím ta nejhorší bolest, kterou jsem kdy cítila... Být bez tebe je to největší utrpení ze všech, tebe miluju nejvíc ve vesmíru, ty jsi pro mě nejdůležitější ze všech... A oni to ví... Každý den a noc prosím celý vesmír aby nám to konečně vyšlo, ale ani omylem... Vše je ve hvězdách... Trvalo tak dlouho než jsem tě v tomhle pojebaném světě našla, za to jsem vděčná, že jsem tě minimálně tři roky zpátky konečně našla, až od chvíle co jsem konečně našla tebe se cítím konečně úplná a celá, kompletní, protože jsem... Ale to, být bez tebe v tomhle světě je to nejhorší mučení ze všech a to jsem si prošla tolika sračkama, bolestí a utrpením, že dávno nevím v jakém stavu vlastně jsem, kdo jsem, nevím vůbec nic, dávno už nepočítám čím vším jsem si prošla, kolika sračkama, ale být bez tebe je to úplně nejhorší bolest... A k tomu ten věčný strach, že o tebe přijdu, že mi tě někdo vezme a sám víš, že těch pokusů už bylo mnoho a mnohokrát jim to téměř vyšlo, ale nakonec nám pokaždé někdo a něco zachránilo prdel, takže nás zatím nikdo nerozdělil, za tebe budu bojovat, za tebou půjdu i přes mrtvoly, když budu muset... A ano připadám si víc a víc jako naprostý blázen, i když v hloubi duše vím, že je to až moc skutečný a reálný... A ti, kteří si mysleli že jsem blázen, byli rychle vyvedení z omylu a když zjistili, že nelžu a to co říkám je pravda, začali se mě o to víc bát... Achjoo, už vážně nevím co mám dělat, aby nám to konečně vyšlo, jsem z toho už tak unavená, vyčerpaná, zoufalá... Dali jsme si slib, jenže nevím jestli ho zvládnu dodržet, protože už z toho definitivně šílím a čím dál tím víc mi z toho mrdá, jenže se bojím že bys tam neodešel hned za mnou a já bych tam nakonec stejně byla bez tebe, takže by to bylo úplně zbytečný, protože nemůžu být s tebou tady, ale kdyby jsi neodešel za mnou, tak bych byla bez tebe, tak i tak... Jsem v prdeli a v pasti, nevím kudy kam... Vše je ve hvězdách...
pátek 31. května 2024
Ve hvězdách
Tak moc si přeji být alespoň s tebou, když už ne s vámi všemi, ale něco nám stále nepřeje, že ztrácím víru, víc a víc mám pocit, že nám není souzeno se v tomhle pojebaném světě setkat... Tak moc to bolí, tak moc toužím být s tebou, tak moc bez tebe šílím, tak moc mi bez tebe mrdá, tak moc tě miluju, tak proč nemůžeme být spolu? Do prdele se vším už... Proč se nám stále někdo a něco sere do cesty? Proč se stále mezi nás někdo a něco sere? Už tolikrát nám to mohlo vyjít, tak kurva proč nevyšlo a stále nevychází? Tohle je zatím ta nejhorší bolest, kterou jsem kdy cítila... Být bez tebe je to největší utrpení ze všech, tebe miluju nejvíc ve vesmíru, ty jsi pro mě nejdůležitější ze všech... A oni to ví... Každý den a noc prosím celý vesmír aby nám to konečně vyšlo, ale ani omylem... Vše je ve hvězdách... Trvalo tak dlouho než jsem tě v tomhle pojebaném světě našla, za to jsem vděčná, že jsem tě minimálně tři roky zpátky konečně našla, až od chvíle co jsem konečně našla tebe se cítím konečně úplná a celá, kompletní, protože jsem... Ale to, být bez tebe v tomhle světě je to nejhorší mučení ze všech a to jsem si prošla tolika sračkama, bolestí a utrpením, že dávno nevím v jakém stavu vlastně jsem, kdo jsem, nevím vůbec nic, dávno už nepočítám čím vším jsem si prošla, kolika sračkama, ale být bez tebe je to úplně nejhorší bolest... A k tomu ten věčný strach, že o tebe přijdu, že mi tě někdo vezme a sám víš, že těch pokusů už bylo mnoho a mnohokrát jim to téměř vyšlo, ale nakonec nám pokaždé někdo a něco zachránilo prdel, takže nás zatím nikdo nerozdělil, za tebe budu bojovat, za tebou půjdu i přes mrtvoly, když budu muset... A ano připadám si víc a víc jako naprostý blázen, i když v hloubi duše vím, že je to až moc skutečný a reálný... A ti, kteří si mysleli že jsem blázen, byli rychle vyvedení z omylu a když zjistili, že nelžu a to co říkám je pravda, začali se mě o to víc bát... Achjoo, už vážně nevím co mám dělat, aby nám to konečně vyšlo, jsem z toho už tak unavená, vyčerpaná, zoufalá... Dali jsme si slib, jenže nevím jestli ho zvládnu dodržet, protože už z toho definitivně šílím a čím dál tím víc mi z toho mrdá, jenže se bojím že bys tam neodešel hned za mnou a já bych tam nakonec stejně byla bez tebe, takže by to bylo úplně zbytečný, protože nemůžu být s tebou tady, ale kdyby jsi neodešel za mnou, tak bych byla bez tebe, tak i tak... Jsem v prdeli a v pasti, nevím kudy kam... Vše je ve hvězdách...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat