pátek 31. května 2024

Autismus z pohledu 'odborníků'


Autismus
 se vyznačuje zejména poruchou smyslového vnímání. Postiženým působí značné problémy zrakové, sluchové nebo hmatové podněty z okolního prostředí. Smyslovými vjemy jsou doslova „zavaleni“, objevují se rovněž potíže v sociální interakci. V posledních letech se lékařské a terapeutické přístupy odklánějí od vnímání autismu jako zdravotního postižení směrem k jeho definici jako poruchy vnímání / poruchy autistického spektra.


Autismus: Co to je?

Autismus je považován za závažnou dětskou vývojovou poruchu. Dítě jí trpí od narození a projeví se v prvních letech života. Prvním nápadným příznakem je skutečnost, že vztah mezi rodiči a dítětem a komunikace mezi nimi jsou značně omezené. Následně dochází ke kognitivním a motorickým omezením a k poruchám nálad. Příčiny vzniku poruchy nebyly zatím objasněny. Je možné, že se jedná o souhru řady faktorů, pravděpodobné jsou genetické a neurofyziologické příčiny. Na průběh onemocnění mají dopad vlivy prostředí.


Znaky autistické poruchy

Autismus se u každého dítěte projevuje jinak a v průběhu vývoje se jeho projevy mění. Spektrum sahá od těžkého postižení až po sotva rozpoznatelné chování. Je možné, že dítě bude mít běžné nadání, ale také že bude vysoce talentované, nebo naopak mentálně postižené. Nápadné jsou projevy zejména v oblasti sociálního chování. Pro dítě je obtížné se slovně nebo mimoslovně vyjádřit (například gesty nebo mimikou). Jeho zájem se omezuje pouze na několik málo činností nebo her, často se objevuje stále se opakující stereotypní chování.

U kojenců a malých dětí se autismus projevuje například problémy se spánkem, nedostatečnou iniciativou, sníženou schopností napodobovat nebo narušeným příjmem potravy. Postižené děti v některých případech mimořádně citlivě reagují na podněty z prostředí, dochází k opožděnému či zcela chybějícímu vývoji řeči. Malé děti často začínají později chodit. V předškolním věku se porucha může projevovat agresivitou, hyperaktivitou a opakujícím se, stereotypním chováním, od školního věku často dochází k částečnému zmírnění příznaků.

V mnoha případech se objevují souběžná onemocnění, jako je epilepsie, deprese, úzkosti, nutkavé potřeby (kompulze) nebo poruchy příjmu potravy či spánku.

Autismus v raném věku nebo atypický autismus?

Na počátku diagnostiky stojí přesné odebrání anamnézy a důkladný rozhovor s blízkými. Pomocí pozorování chování a psychologických vyšetření se stanoví nápadné příznaky v oblasti vnímání, sociální interakce, mluvení, inteligence nebo motoriky. Nezbytné je rovněž neurologické/psychiatrické a tělesné vyšetření, dle potřeby jsou provedena další vyšetření. Existuje řada terapeutických programů vytvořených speciálně pro autismus. Pro odlišení autismu od jiných poruch (jako je např. snížená inteligence, němota, poruchy vztahové vazby) je třeba, aby diagnostiku provedl klinický psycholog s příslušnou specializací, dětský psychiatr nebo odborný lékař se specializací na dětskou psychiatrii. Do diagnostiky mohou být zapojeni také psychoterapeuti.

Podle Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 patří autismus k závažným vývojovým poruchám. Přitom se zejména rozlišuje mezi následujícími typy autismu:

• Autismus v raném věku: závažná vývojová porucha, která se objevuje do tří let věku. Narušeno je sociální chování a komunikace. Objevují se opakované, stereotypní vzorce chování, které probíhají vždy stejně. Dalšími příznaky mohou být úzkosti, zesílená agresivita nebo poruchy spánku.

• Atypický autismus: Rozdíl oproti autismu v raném věku spočívá ve věku, kdy se autismus objeví, nebo v tom, že uvedená diagnostická kritéria nejsou zcela naplněna. Touto formou autismu jsou postiženy zejména děti se silně opožděným vývojem a s poruchou rozvoje řeči.

• Aspergerův syndrom: Porucha se od autismu v raném věku liší zejména nepřítomností obecného opoždění vývoje, respektive tím, že u nich nezaostává vývoj řeči ani kognitivních schopností. 

Autismus v raném věku

Každý člověk se vyvíjí jinak.

Již u kojenců a batolat můžeme pozorovat atypické chování, které může, ale také nemusí být projevem autismu, jak tomu skutečně je, ukáže až čas. Pediatr začíná po prvních projevech autismu pátrat na 18 měsíční prohlídce. V současné době se dá autismus relativně spolehlivě diagnostikovat ve dvou letech. Děti s mírnější formou autismu bývají zachyceny později, často až ve chvíli, kdy jsou na ně kladeny větší požadavky (např. při nástupu do MŠ). Vývojové obtíže by měl vždy posoudit odborník. S návštěvou není vhodné otálet. Vyšetření je zapotřebí opakovat, pokud znepokojení přetrvává. Podezření rodiče by se vždy měla věnovat náležitá pozornost. Na diagnostiku se často čeká příliš dlouho, již při pouhém podezření je ale vhodné začít s dítětem pracovat a rozvíjet jeho sociální a komunikační dovednosti, mozek malých dětí je plastický, čím dříve je zahájena intervence, tím větší je šance, že se deficity zmírní nebo dokonce, že vymizí.

8 – 12 měsíců

• projevuje malý zájem o sociální kontakt
• nežvatlá
• málo reaguje na snahu získat jeho pozornost

18 měsíců

• neukazuje
• málo reaguje na řeč
• málo akceptuje společné aktivity
• málo napodobuje
• málo vybízí k sdílení pozornosti (nenosí předměty na ukázku, neukazuje na zajímavé objekty)

24 měsíců

• málo reaguje na pokyny a otázky
• neříká slova
• věnuje se intenzivně vlastním aktivitám
• málo vnímavý k okolí
• nedokáže si hrát společně

Dítě s autismem

• málo komunikuje s ostatními
• málo reaguje na pokyny
• méně frekventovaný oční kontakt
• je obtížné získat a/či udržet jeho pozornost
• málo spolupracuje
• je tvrdohlavé
• je pohlcené svými zájmy
• s hračkami si hraje odlišným způsobem
• zabývá se určitými věcmi dokola
• zvláštní pohyby (třepe rukama, poskakuje, chodí po špičkách)
• často lidi ignoruje
• nedokáže se zařadit mezi ostatní děti
• fixuje se na určité hračky nebo předměty
• působí dojmem jako by žilo ve vlastním světě
• přehnaně reaguje na některé zvuky
• vyvíjí se velmi nerovnoměrně
• často si hraje o samotě
• málo si hraje
• chybí živá mimika a gestika
• obtížně se přizpůsobuje změnám
• omezená vzájemná hra (posílání autíčka, házení s míčem)

Projevy autismu u dospělých

Sociální interakce a komunikace

Málo trvalých, důvěrných a recipročních vztahů
• obtíže v chápání sociálních pravidel
• snížená schopnost empatie
• přílišná rigidita, formálnost, nadměrná zdvořilost
• obtíže v akceptování kritiky
• sociální nezralost, naivní důvěřivost
• obtíže s přizpůsobením chování sociální situaci
• slovní zásoba je v některých případech nadprůměrná, formální vyjadřování, jindy je řeč velmi omezená nebo zcela nefunkční
• častá je zhoršená schopnost vnímat souvislosti, „číst mezi řádky“

Kognitivní schopnosti

častá je snížená inteligence a oslabené exekutivní funkce
• omezená schopnost posoudit, co je důležité,
• obtíže s abstraktním myšlením, potřeba vizualizace informací
• savantské schopnosti - tzv. „encyklopedické“ vědomosti – ty jsou obecně vzácné, cca polovina lidí se savantským syndromem má zároveň autismus

Senzorická integrace – zpracování smyslových vjemů

• hypersenzitivita nebo naopak hyposenzitivita na smyslové podněty
• přecitlivělost na zvuky, nelibost vůči určitému typu zvuků a zvýšená citlivost na hluk
• fascinace určitými senzorickými vjemy, autostimulační smyslová činnost (stimming) – opakování určitého chování pomáhá vyrovnat se s emočním nebo fyzickým přetlakem z vnímání světa
• potíže s rozlišením důležitých a nepodstatných vjemů, snadné zahlcení podněty s následnou panikou
• potíže s rozeznáváním tváří

Emocionalita

• přecitlivělost, nebo naopak oploštěná emotivita
• nízká frustrační tolerance, emoční nestabilita, náladovost, prudké afektivní negativní stavy, sklon k úzkostně-depresivnímu prožívání
• omezená schopnost introspekce, sebereflexe
• úzkosti, nervozita

Motorické dovednosti

• narušení exekutivních funkcí může vést k potížím s jemnou motorikou a koordinací komplexních pohybů, může se projevovat zvláštní nekoordinovanou chůzí, nešikovností a nepraktičností v manuálních činnostech

U osob s autismem byla popsána řada zdravotních problémů, častá je epilepsie, trávící obtíže, poruchy spánku, migrény, chronické bolesti. PAS jsou také spojeny s častějším výskytem psychiatrických diagnóz, nich je nejčetnější deprese (28 %). Pravděpodobnost výskytu deprese roste s věkem, vrcholí v adolescenci a mladé dospělosti.

U osob s PAS hrozí také zvýšené riziko užívání psychoaktivních látek, které je spojené se snahou kompenzovat úzkosti a deprese. Zneužívání návykových látek je častější u osob s Aspergerovým syndromem, u kterých je přidružen syndrom narušené aktivity a pozornosti.

Diagnostika autismu

V posledních letech byl zaznamenán dramatický nárůst diagnózy poruch autistického spektra. Studie v diagnosticky vyspělých zemích uvádějí, že u 1,5–2 % dětí a u 1 % dospělých je diagnostikována porucha autistického spektra. Na zvýšení počtu diagnostikovaných ve světě i v České republice se podílí rozšíření diagnostických kritérií, větší informovanost odborníků i laiků. Mírné absolutní navýšení je možné vzhledem k faktu, že autismus je četnější v populaci extrémně nedonošených dětí, roli hraje i zvyšující se věk obou rodičů.

V České republice již řadu let fungují odborníci a pracoviště, kteří se snaží nepříznivou situaci zvrátit a na poruchy autistického spektra se specializují. K pracovištím specializovaným na diagnostiku PAS patří NAUTIS, Centrum terapie autismu, Dětská psychiatrická klinika v Motole, Dětské oddělení Psychiatrické kliniky v Plzni, Dětskou neurologii v Motole a Brně.

Vliv na průběh

V úspěšné léčbě postiženého dítěte hraje roli řada faktorů. Pokud se u postiženého rozvinou dobré řečové schopnosti do pátého roku života, je další prognóza příznivá. Případné tělesné obtíže (např. epilepsie) a utváření sociálního a školního prostředí má vliv na průběh poruchy, respektive její zmírnění.

Mnoho osob postižených autismem potřebuje dlouhodobou péči nebo ošetřování.

Cíle léčby

Léčba je sestavena individuálně na základě příznaků a potřeb daného dítěte. Cílem léčby je zejména následující:

zlepšení komunikace (i prostřednictvím symbolického nebo znakového jazyka),
podpora jednotlivých oblastí rozvoje,
podpora herního chování,
nácvik chování (především sociálního chování a cíleného jednání).
Do léčby jsou zapojeny blízké osoby, učitelé ve školce i pedagogičtí pracovníci. Většinou je děti s autismem možné úspěšně podpořit v inkluzivních školkách a třídách.

Specifická léčba autismu

Existuje řada terapeutických programů vytvořených speciálně pro autismus. Jedním z nejznámějších programů je takzvaný TEACCH (zkratka pochází z anglického názvu Treatment and Education of Autistic and Communication Handicapped Children). Vyznačuje se zejména:

• podpůrnou diagnostikou
• podporou ve školní výuce / odborném vzdělávání
• školením blízkých osob
• podporou sociálních dovedností
• nácvikem komunikace
• předáváním dovedností pro vhodné utváření volného času

Mimoto postiženým velmi pomáhá strukturování denního režimu, což je důležitý nástroj pro plánování života.

V mnoha terapeutických programech zaměřených na autismus jsou důležitými pilíři metody z oblasti teorie učení. Významnými behaviorálně terapeutickými programy v oblasti autismu jsou techniky takzvaného diskrétního učení a moderní aplikované behaviorální analýzy (ABA, anglicky Applied Behavior Analysis). Cílem je zlepšení porozumění řeči a vyjadřování, posílení pozornosti vůči sociálním vjemům, budování schopnosti napodobovat, osvojení předškolních dovedností a dosažení samostatnosti při provádění každodenních činností.

Tipy pro rodiče autistických dětí

V kontaktu s autistickými dětmi se v praxi osvědčily následující postupy:

• snažit se onemocnění přijmout a vyhýbat se obviňování
• dobrá informovanost a kontakty (např. s dalšími rodiči, se specializovanými zařízeními)
• případně sám vyhledat odbornou pomoc, aby bylo možné situaci lépe zvládnout (např. psychologické poradenství nebo psychoterapie, svépomocné skupiny)
• být otevřený vůči podpoře ze strany druhých (příbuzných, okruhu přátel nebo odborníků)
• podporovat dítě, ale nepožadovat od něj příliš mnoho
• zůstat realistou a neočekávat přílišnou úspěšnost terapie
• počítat s problémy v rodině a využít v této souvislosti poradenství (např. rodinné poradny)
• pečovat o sebe: dbát o základní potřeby, nezanedbávat vlastní zájmy, udržovat sociální kontakty

Rodiče i jiní příbuzní autistických dětí mohou o autismu informovat i další lidi ve svém okolí a zvýšit tak povědomí veřejnosti o této poruše.

Další možnosti léčby

K dalším formám léčby autismu patří specifické nácviky komunikace, individuální nebo skupinová psychoterapie (s důrazem na posilování sociálních dovedností), skupinové hry, raná péče, logopedie, fyzioterapie a ergoterapie. Je možné používat i muzikoterapii. Léky se nasazují v případě doprovodných psychických obtíží nebo tělesných onemocnění.

Zdroje: https://www.nautis.cz/autismushttps://www.nzip.cz/clanek/678-autismushttps://www.motylek.org/co-se-deje-v-motylku/poruchy-autistickeho-spektra

Videa: 





Žádné komentáře:

Okomentovat