Vzlétnout

Chtěla bych být volná jako pták, bez tíže vzlétnout k nebesům, ale nejde to... Ta bolest mě táhne k zemi jako balvan... Rozevřít křídla a odletět daleko pryč od veškeré bolesti a utrpení, v hlavě o štěstí sním, ale mi nepřeje, místo štěstí věčné utrpení co nemá konce... Má vůbec cenu se dál snažit? Čekat na co? Když to stále nevychází? Můj život nemá smysl ani cenu... Už zase se mi derou slzy do očí... Zase se mi chce brečet... Kurva proč? Co jsem kurva komu udělala za to věčné utrpení a peklo? Já už vážně nemůžu... Už nemám sílu ani energii... Unavená životem, unavená vším a ze všeho... Cesta bez konce.. Zasraný opakování... I tohle si pamatuji... Do prdele kdy už to skončí?! Už alespoň vím díky komu jsem skončila v opakování, ale zatím nevím proč... Kolikrát ještě budu muset psát tento článek? A nejen tento.  Kolikrát to kurva budu muset ještě prožívat dokola?! Ať už je to skutečně moje poslední opakování... Doufám že je...