Rozhovor s Veve

Jak víš, že trpíš depresí?

Upřímně? Je to spíš pouhá domněnka, protože jsem o tom nikdy nemluvila s odborníkem. Ač jsem chodila k psychologovi, nikdy jsem nemluvila o svých pocitech s pravdou. Vždy jsem dělala, jak je všechno v pořádku a okay, protože jsem nechtěla, aby někdo věděl, jak to se mnou doopravdy je, čehož teď celkem lituji.

Byla jsi u odborníka?

Chodila jsem k psychologovi, ale ne kvůli depresím. Chodila jsem tam kvůli tomu, že jsem v brzkém věku skončila na invalidním vozíku a jak jsem již zmiňovala, své pravé pocity ohledně všeho jsem tajila. Hlavně jsem byla ještě dítě a myslela jsem si, že je to takhle lepší, když budu předstírat, že je všechno v pořádku.

Bereš nějaké léky?

Žádné léky neužívám.

Pomáhají ti léky?

Jelikož léky neužívám, tak na tuhle otázku nemohu odpověď.

Jakou máš léčbu?

Žádnou léčbu nemám.

Byla jsi někdy hospitalizovaná v psychiatrické léčebně?

Ne, nebyla.

Pokud ano, pomohli ti tam?

Na tohle nemám odpověď.

Jak u tebe probíhá deprese?/Jaké máš pocity a myšlenky?

To je celkem těžké popsat... Většinou mi myšlenky začnou utíkat k tomu, jaký jsem mohla mít život, kdybych mohla normálně chodit, a pak už se to jen veze dolů. Přemýšlím nad vším, co mohlo být jinak, že všechno mohlo být lepší. Také se pak dostanu ke své mamince, která bohužel podlehla rakovině a kvůli tomu se mi život ještě víc zhroutil. Kvůli těmhle myšlenkám se pak cítím úplně na dně, cítím se bezcenná, že jsem k ničemu a vím, že nikoho už nemám, jsem sama a bylo by lepší, kdybych už dávno nebyla mezi živými

Co ti pomáhá?

Co mi pomáhá.. hm, většinou usnu kvůli pláči a následující dny se pak cítím naprosto mizerně. Ovšem, když se mi zrovna něco takového děje, pouštím si písničky nebo videa s mojí nejoblíbenější skupinou.
Občas jsou ale dny, kdy ani to nepomáhá, a tak se svěřím kamarádce, ale jelikož ji svými problémy nechci obtěžovat, snažím se to prostě přejít sama.

Sebepoškozování, dělala jsi to někdy?

Nedělala, protože jsem nemohla. Jak jsem psala, skončila jsem na invalidním vozíku a můj stav už je takový, že se nedostanu ani z postele, takže nemám přístup k ničemu, čím bych se mohla poškozovat.

Pokusila jsi se někdy o sebevraždu?

Překvapivě ano, pokusila. Zkoušela jsem se uškrtit, jenže kvůli mému postižení to bylo naprosto marné a maximálně jsem se jen pozvracela.

Měla jsi někdy myšlenky na sebevraždu?

Myšlenky na sebevraždu jsem měla a poslední dobou jich je čím dál víc a nenávidím se za to, že sebevraždu nemohu ani udělat, protože jsem upotaná na lůžko.

Myslíš na to, že by jsi byla ráda mrtvá?

Neustále. Protože vím, že mi bude líp až umřu.

Trpí, nebo trpěl někdo v rodině depresí?

Sestřenice kdysi mluvila o tom, že má deprese, ale to bohužel nevím, jestli je pravda. Jinak o nikom nevím. V naší rodině by vám totiž bylo řečeno, že si vymýšlíte, že nemáte důvod mít deprese, takže jsem o tom ani s nikým nemluvila, radši.