Unavená

Je mi hrozně špatně. Jsem ztracená v beznaději, prostě s tím nemohu nic udělat a z toho šílím, už fakt nevím co mám dělat. Zase se mi chce brečet, slzy chtějí téct. Už jsem tak unavená vším. Vyčerpaná. Nemám náladu vůbec na nic, už nějakou dobu ani ty filmy a seriály mě nebaví a nedokážu se na ně soustředit, místo toho mám plnou hlavu různých myšlenek, jsem ponořena v mých myšlenkách a už ani ty filmy a seriály nevnímám, alespoň ne úplně. Nejde mi se odreagovat a nemyslet na to. Proč se mi furt musí všechno akorát srát, celý můj zasraný život?! Na to stále neznám odpověď a nejspíš se to ani nikdy nedozvím. Už mě nebaví absolutně nic, jen každý den a noc přežívám, vlastně už ani to ne. Proč to musí tak bolet?! Ta bolest se vážně nedá vydržet. Věčné utrpení a bolest. Za co?! Co jsem komu udělala za tohle všechno?! Do prdele se vším. Už na to seru, nemám na to nervy. Asi definitivně seru na vztahy. Nechce se mi už ani si hledat ženu na vztah a ani nikoho. Vlastně ani pouze na sex se mi nechce nikoho hledat. Sice sex potřebuju a s tím debilem po tom co udělal sex už prostě nedokážu mít, ale jsem tak psychicky v prdeli, že už si ani nikoho hledat nebudu, asi.... Proč jsi to do prdele udělal?! Teď už je to úplně v prdeli všechno. Seru na to všechno, už nemám sílu, energii ani nervy na cokoliv. Ale asi si nakonec stejně budu muset najít, alespoň někoho na sex, protože to nevydržím a ty mě po tom co jsi udělal nepřitahuješ už vůbec, spíš se snažím vyhýbat se pohledu na tebe, už se na tebe nedokážu ani podívat, natož s tebou spát. Prostě jsi to dojebal už úplně, avšak tobě je to jedno, stejně jsi řekl, že už mě několik dní nemiluješ. Nejradši bych tě zabila, tak proč to tak bolí?!!!!! Proč jsi to kurva musel dělat?!!!! Do prdele se vším, fakt už!!!! Já už prostě nemůžu....