Další depresivní noc

Je noc a já se cítím hrozně. Je mi hrozně. Už fakt nevím co mám dělat, aby mi to konečně vyšlo, snažil jsem se o to různými způsoby, no pokaždé se to posralo, pokaždé se do toho muselo něco, někdo vložit a tím to celé posrat. Už je to zhruba půl roku bez jediného pokusu o to aby to vyšlo, alespoň mě to tak přijde. Vždycky se do toho muselo něco vložit, do prdele už! Už to mohlo několikrát vyjít a bylo to relativně kousek od toho, aby to vyšlo, ale né ono se to prostě muselo všechno posrat! Jebe mi z toho, snažím se nebýt agresivní, ale jde to dost těžko ovládat, i když můj mozek ví že když budu agresivní, tak tímto způsobem toho rozhodně nedocílím, ba naopak to ještě víc zhorším. Avšak už spolu nemůžeme být v kontaktu ani tím jediným způsobem, kterým to vůbec šlo, což být bez tebe je to největší utrpení celkově, nemoci být s tebou mě víc a víc zabíjí a do toho jsi na mě údajně naštvaný a ani nevím proč a jestli vůbec opravdu jsi, nemám možnost to zjistit, nemám jak to zjistit, jebe mi z toho, protože přijít o tebe jakýkoliv způsobem, tak udělám všechno abych přestal existovat, protože bez tebe nedokáži žít ani existovat, no a ani nechci. Každý den a noc, myslím na sebevraždu a je čím dál tím víc těžší to neudělat, už téměř nevidím naději a pokud bych měl žít a existovat bez tebe, tak to ani omylem!