Před spaním

Blíží se debilní vánoce, které nenávidím od puberty. Listí na stromech už téměř není, někde dokonce sněží už. Mám zase antibiotika a milion léků, o psychice radši nemluvit. Je mi hrozně špatně psychicky, fyzicky už o něco líp, i když to není žádná sláva tedy. Je mi nějak divně, neumím to popsat, vlastně už dávno nevím jak se cítím. Tak nějak šlo všechno do prdele a jde stále, už fakt nevím co mám dělat. Jsem ve stavu, kdy už prostě nemůžu, nemám sílu jít dál, stále se o něco snažit a nakonec úplně marně. Fakt nevím jak dlouho to ještě vydržím, tohle všechno peklo na zemi. Nejradši bych byla mrtvá. Už dost dlouho jsem na mrtvém bodě a vzdala jsem to, už nedělám nic. Moje hlava a možná i srdce říkají, že bych se měla zase začít snažit, jenže na to nemám sílu ani energii, navíc i když jsem se snažila, k mému cíli to stejně nakonec nevedlo, možná i to stojí za tím že jsem to vzdala. Zhruba před půl rokem se to naposledy dojebalo, od té doby jde všechno ještě víc akorát do prdele. Fakt nevím jak dosáhnout mého cíle, toho co je pro mě nejdůležitější na světě. Čím dál tím víc se cítím jako totální blázen, je to vůbec skutečný? Nebo jsem vážně takový blázen? Jebe mi víc a víc ze všeho. Je mi čím dál tím hůř.