Zakázaná část hrobu

Po několika měsících jsem to zase nevydržel a jeblo mi..... Zase jsem sáhl po žiletce.... Už to nešlo vydržet.... Je mi hrozně, ta bolest mě dohání k šílenství.... Zase se mi chce brečet, zase se mi derou slzy do očí, každou chvíli se zase složím.... Poslední dobou mám hrozné úzkosti nárazové, pomalu každý den se minimálně jednou složím, úplně sesypu.... Už nedokážu nosit tu kamennou masku, že je mi dobře a že se nic neděje.... Už je ta bolest tak velká, že už je vidět... Minimálně rok jsem to skrýval hluboko uvnitř, ale už to dál nejde, jde to ven samo už... Už nedokážu skrývat, jak v moc v prdeli jsem.... Jsou věci, které jsem si nechtěl sám v sobě přiznat, aby to tak moc nebolelo, jenže nedávno jsem tuhle část vnitřního hrobu otevřel a řekl to nahlas, od té chvíle už to jde ven samo.... Od chvíle co jsem otevřel můj hrob a zrovna tuhle část, která bolí ze všech nejvíc, je mi ještě hůř než bylo předtím, právě proto jsem si to nechtěl sám v sobě přiznat, věděl jsem že když to udělám, zničí mě to úplně.... Nikdy v životě mě něco, tak moc nebolelo, moc dobře jsem věděl, že pokud táhne část hrobu se otevře, definitivně mě to zničí, už se na to znám moc dobře.... Nikdy v životě mi někdo, tak moc neublížil, protože jsem nikdy nikoho tak moc nemiloval, tak silně... A ani nikdy nebudu, nejde o rozchod o nic takového.... Alespoň si po jisté události uvědomil a začal se snažit to všechno napravit, ale tohle je příliš hluboké, snažím se to uvnitř sebe nějak přejít a zpracovat to, jenže mi to nejde, nedokážu to prostě.... Tyhle rány jsou nejhlubší ze všech, jestli to někdy dokážu skutečně zpracovat, tak se stal zázrak.... Skutečně si přeji, abych to dokázal zpracovat a přenést se přes to, opravdu....