Život na práškách

Od dětství mě dopují prášky na psychiku. Od dětství jsem byl pokusný králík na léky, jestli něco zabere nebo ne. Žádný léky ovšem nezabírali, tak jak měli. 

Tehdy se ještě ani nevidělo co všechno mám za psychické postižení. To se začalo ukazovat až postupně, respektive doktoři to začali vidět pozdě.

Celý život jsem na práškách. Já bez prášků nejsem schopný vůbec fungovat, bohužel musím žrát prášky, bez nich to nedávám vůbec, ale ani s nima. Kdybych nemusel tak to nežral.

Ani nevím co všechno do mě už rvali, ale bylo toho opravdu dost.

Těžké deprese a úzkosti, to byla jedna z prvních diagnóz v pubertě, tudíž do mě rvali samý antidepresiva, jenže já mám milion nemocí dohromady, tudíž čistě antidepresiva nestačili. 

Od dětství jsem chodil po psychiatrických vyšetřeních, jenže jsem se narodil ve špatné době, v té době tu v Česku o mnoho nemocech nic nevěděli, například o autismu tu vůbec nic nevěděli, je to složité a těžké. 

Pořád rodičům tvrdili, že nejsem nemocný, ale pouze nevychovaný, psychiatři mi zkurvili život už od mého dětství, kvůli nim mám z dětství a puberty samý trauma, protože na mě rodiče začali být příliš tvrdý. 

Rodiče se ke mě kvůli psychiatrům chovali vážně hrozně. A já vůbec nechápal, co jsem udělal špatně, že se ke mě tak chovají. 

To ani nevěděli, že jsem se od dvanácti let snažil o sebevraždu každou chvíli, později se dozvěděli pouze o tom, že se řežu. No to bylo úplně peklo, když to zjistili, úplně na mě řvali. 

Vlastně na mě řvali, kvůli všemu, všechno co jsem udělal bylo špatně, když jsem to přestal dělat taky to bylo špatně. Jako dítě jsem se jim snažil pomáhat sám od sebe, ale pokaždé mě seřvali že to dělám špatně, tak jsem se jim na to po čase vysral, a to bylo zase špatně. 

Prostě celý já byl chyba a špatně. 

A ne pouze doma, ale úplně všude kam jsem přišel. Tím víc se moje psychika horšila. Pokusy o sebevraždu byli víc a víc častěji, řezání bylo víc a víc častěji a mnohem horší, prostě všechno bylo čím dál tím víc horší. 

Nikdo nevěděl, jak moc uvnitř sebe trpím. Jak moc chci umřít a přestat existovat. Jak moc chci zmizet. Jak moc mě to všechno uvnitř bolí, ničí a zabíjí zaživa. Nikdo mě nechápal, neměl jsem žádnou oporu, nikde ani u nikoho. Na všechno jsem byl úplně sám.

V dospělosti jsem se nasral a začal si hledat vlastní prášky, správnou kombinaci léků, která zabere.

Začal jsem experimentovat s prášky co mi přišli do cesty a zhruba po roce a něco jsem si konečně našel vhodnou kombinaci léků, která mi vyhovuje. Nakonec kombinace léků na bipolární a tehdy psychiatrička nová mi tu kombinaci schválila, že je pro mě vhodná, takže mi je předepsala. 

Když jsem se přestěhoval, tak nová psychiatrička mi tu kombinaci trochu upravila a mám tu kombinaci mnoho let.