Aspergerův syndrom je chápán jako porucha autistického spektra. S autismem jej pojí některé společné rysy, mezi něž lze uvést potíže v komunikaci, ve vytváření sociálních vazeb a v nedostatku představivosti. Oproti autismu zde však bývají jen zřídka potíže s řečí a k syndromu nebývá přidruženo mentální postižení.
Aspergerův syndrom je v Mezinárodní klasifikaci nemocí MKN-10 zařazen mezi „závažné vývojové poruchy“. Odebráním anamnézy je možné získat důležité poznatky pro určení diagnózy. Přitom se lékař (pediatr; dětský psychiatr) ptá například na neobvyklý průběh těhotenství nebo porodu a zajímá se o dosavadní vývoj dítěte.
Po příčinách poruchy se stále pátrá a nelze s úplnou jistotou říci, co přesně je za její vznik zodpovědné. Aspergerův syndrom byl poprvé popsán rakouským psychologem Hansem Aspergerem.
Aspergerův syndrom: co to je?
Vídeňský pediatr Hans Asperger se jako první intenzivně zabýval dětmi, u nichž se projevovaly výrazné příznaky syndromu, který byl po něm nakonec pojmenován. Aspergerův syndrom patří mezi takzvané poruchy autistického spektra. Aspergerův syndrom je závažnou vývojovou poruchou, který vykazuje mnoho podobných znaků jako autismus v raném věku.
Předpokládané genetické příčiny
Aspergerův syndrom, stejně jako všechny takzvané poruchy autistického spektra, je mimořádně silně ovlivněn genetikou, přičemž je dědičný z přibližně 70 až 90 %. Lze předpokládat, že rozmanitost autistických poruch je daná řadou interakcí genů, které samy o sobě mají jen malý vliv. Přitom je zřejmé, že genetické příčiny poruch autistického spektra jsou velmi rozmanité, ale lze se domnívat, že všechny mají pro vývoj mozku podobné biologické následky. Mohou se pak projevovat také na dovednostech dítěte v oblasti sociální komunikace.
Zatímco příznaky autismu v raném věku se objevují již ve velmi časném věku dítěte, projevy Aspergerova syndromu v oblasti vývoje nebo sociálního chování lze většinou pozorovat až později a ne tak markantně. Vývoj řeči probíhá standardně, ale objevují se problémy se sociálním porozuměním řeči a vyjadřováním. Vyskytují se také problémy s učením, tiky nebo přecitlivělost na podněty z okolí (zvuky, pachy atd.). Může rovněž dojít k opoždění motorického vývoje (pokusy o chození atd.). Rovněž v dospělém věku se mohou projevovat poruchy chůze nebo nápadná pohybová nešikovnost. Mentální postižení je vyloučeno. Pokud jde o další doprovodné psychiatrické poruchy v období dětství a dospívání, vyskytují se vedle toho velmi často jednoduché poruchy aktivity a pozornosti, úzkostné poruchy, depresivní poruchy a obsedantně kompulzivní poruchy. Až 70 % postižených dětí má alespoň jednu další psychiatrickou diagnózu.
Obtížnější zvládání každodenních situací
Schopnosti sebeřízení jsou méně vyhraněné, proto je často nezbytná podpora při plánování každodenního života. Vedle toho má řada postižených strach ze situací, které mohou obtížně zvládat (např. jít do školy), a s touto zátěží se u nich rozvine například deprese nebo poruchy příjmu potravy.
Později v profesním životě komplikují zvládání každodenního života problémy s organizací práce, dodržováním pravidel a se sociální komunikací s kolegy nebo nadřízenými. S těmito vlastnostmi je někdy obtížnější najít si práci.
Jiné vnímání
Lidé s Aspergerovým syndromem vnímají svět jinak. Je pro ně obtížné zpracovávat současně více vjemů. Pokud se však zaměří na něco konkrétního, dokážou toho často vnímat více než druzí. Pro postižené je obtížné představit si, jak druzí lidé přemýšlejí, přizpůsobit se nebo se vcítit do druhého. Vyznačují se však speciálními, často mimořádně vynikajícími vlastnostmi. Ve svém – často velmi jasně vymezeném – okruhu zájmů mohou dokázat mimořádné věci.
Sociální interakce
Největším problémem lidí s Aspergerovým syndromem je oblast sociálního chování a interakce. Obtíže se projevují jednak ve schopnosti navazovat nenucené a užší vztahy s druhými a také v nonverbální komunikaci.
Děti a mladiství zpravidla nemají touhu navazovat vztahy s vrstevníky. Toto přání často vzniká až v dospívání a současně naráží na nezpůsobilost k jeho naplnění.
Problémy v oblasti neverbální komunikace se týkají porozumění neverbálním poselstvím druhých a vlastní schopnosti vysílání těchto signálů.
Vnější zjev lidí s Aspergerovým syndromem zpravidla nedává tušit nějakou odlišnost. Tak mohou i osoby jinak k lidem s postižením tolerantní, považovat jejich problémy za záměrnou provokaci. Například když člověk s Aspergerovým syndromem na otázku reaguje mlčením, může to být považováno za projev neslušnosti a tvrdošíjnosti.
Lidé s Aspergerovým syndromem mají problém navázat a udržet oční kontakt. Vyhýbají se tělesnému kontaktu jako například podání ruky. Jsou nejistí, když mají vést rozhovor, především pak jedná-li se o obyčejné povídání (v angličtině smalltalk). Společenským pravidlům často nerozumějí a musí si je pracně osvojovat, zatímco druzí se jimi řídí intuitivně. Také telefonování může být problém.
Lidé s Aspergerovým syndromem se těžko vciťují do nálad a pocitů druhých a nedokážou je rozeznat z vnějších náznaků. Celkově špatně čtou mezi řádky a také rčení nebo ustálené slovní obraty chápou doslovně. Jejich chování může vyvolat u druhých zlobu, protože nerozumějí neverbálním signálům, které jsou pro ostatní očividné.
Většinou je pro ně těžké vyjádřit svoje pocity, a tak si jejich chování bližní často vykládají jako nedostatek zájmu.
Lidé s Aspergerovým syndromem také špatně čtou signály upozorňující na blížící se nebezpečí, a proto (jakož i pro svou naivitu) se často nevědomě sami do takových situací dostávají.
Stereotypní vzorce chování a specifické zájmy
V životech a zájmech lidí s Aspergerovým syndromem se objevují repetitivní a stereotypní vzorce chování. Jejich život je často určován vypracovaným systémem rutinního chování. Vyrušení je může velmi negativně zasáhnout. Zájmy často určuje jedna oblast, v níž mohou dosahovat pozoruhodné odbornosti. Svému prioritnímu zájmu se dokážou věnovat neobvykle intenzivně, zatímco jiná témata je nadchnou většinou jen stěží. Řada lidí s Aspergerovým syndromem si vybírá obory z oblasti matematiky nebo přírodních věd, mívají totiž dobrou schopnost logického uvažování. Možné je ale i jiné zaměření.
_
„Aspergerův syndrom přetrvává celý život. Některé studie ukázaly, že se symptomy v dospělém věku zdají být jemnější. Prognóza závisí na kognitivních schopnostech každého jednotlivce, síle symptomů, eventuálních komorbidních psychiatrických onemocněních a stupni podpory zajišťované terapeuty, rodinou, sociálními zařízeními či v zaměstnání. V optimálním případě je možné, aby dospělý s Aspergerovým syndromem vedl zcela samostatný a svému věku odpovídající život. Zpravidla však lidé s Aspergerovým syndromem zůstávají i v dospělosti zvláštní. Mají problémy v oblasti mezilidských kontaktů. Nesnadno navazují přátelství a uspokojivé sexuální vztahy. Výzkumy ukazují, že v této oblasti bývá dosahováno nejmenšího zlepšení. Z toho důvodu je zřejmé, že v terapii by měl být tématům přátelských a partnerských vztahů věnován dostatečný prostor. Dále jsou dospělí lidé s Aspergerovým syndromem nápadní také svým vzhledem. Mohou se jevit ,nemoderní‘, volí neobvyklé oblečení či působí neopečovaně. Často se zdají podivní, bizarní nebo egocentričtí (což by se nemělo zaměňovat s egoismem), obsedantní či rigidní, věnují se rutinám, rituálům a pravidlům. Svým zvláštním zájmům dávají velký prostor. Další zvláštnosti jsou v oblasti jazyka (např. pedantská řeč, monotónní intonace, nepřiměřená hlasitost projevu, doslovné chápání ustálených slovních spojení a přísloví) a nonverbální komunikace. Mnozí mají potíže odhadnout dopad svého jednání nebo toho, co řeknou, a rozumět mu. Zpravidla jsou jejich schopnosti rozloženy velmi nestejnoměrně: zatímco některé oblasti bravurně ovládají, v jiných mají těžkosti již v základech. Proto se lidé s Aspergerovým syndromem i v dospělosti okolí mohou jevit jako neodhadnutelní a poněkud záhadní“ (Remschmidt a Kamp-Becker, 2006).
_
Lékař si přitom všímá nápadných vývojových znaků (např. v rámci pohybu, vyjadřování nebo v mezilidském styku) a dítě fyzicky a neurologicky vyšetří. Diagnostika je rozšířena o vyšetření EEG. V případě neurologických abnormalit může být nezbytné také vyšetření pomocí magnetické rezonance. Měl by být rovněž vyšetřen zrak a sluch. Na stanovení diagnózy se mohou podílet také kliničtí psychologové (např. pro klinicko-psychologickou diagnostiku) nebo logopedi (pro posouzení řeči) nebo lékaři dalších specializací.
Kritéria pro stanovení diagnózy
Ke kritériím pro stanovení diagnózy Aspergerova syndromu patří následující:
Postižení sociálního chování:
• chybějící sociální porozumění a schopnost vcítit se
• obtížné navazování přátelství ve škole, v práci atd. a související problémy, jako je šikana apod.
• neschopnost navázat a udržet přiměřený oční kontakt
• nedostatky v oblasti mimiky a držení těla
• nedostatky v oblasti gest regulujících sociální interakci
• problémy s vedením rozhovoru a hyperkorektní užívání jazyka, nevhodné kladení důrazu na některá slova
• snížená schopnost vyjadřovat pocity
• omezené, ale mimořádně silné zájmy
• stereotypní vzorce chování, které se stále opakuje nebo je neustále stejné
• případné opoždění motorického vývoje
Dále je třeba vyloučit další psychické nebo vývojové poruchy. Zejména je důležité vymezení vůči autismu.
Léčba Aspergerova syndromu
Aspergerův syndrom není možné vyléčit. Postižení se však pomocí léčebných opatření mohou naučit lépe se vypořádat s každodenním životem, přičemž je posilován vývoj a silné stránky jedince. Je rovněž možno omezit psychické strádání. Včasná léčba a podpora vývoje má pozitivní účinky. Terapie se uzpůsobí individuálně na míru danému dítěti/dospělému. Dostupná data o průběhu naznačují, že s rostoucím věkem může obecně docházet ke zmírnění příznaků.
Behaviorálně terapeutická opatření
Existuje řada terapeutických programů vytvořených speciálně pro vývojové poruchy autistického spektra. Stávající důkazy svědčí o nejvyšší účinnosti behaviorálně terapeutických programů z oblasti psychoterapie.
V mnoha terapeutických programech zaměřených na autismus jsou důležitými pilíři metody z oblasti teorie učení. Významnými behaviorálně terapeutickými programy v oblasti autismu jsou techniky takzvaného diskrétního učení a moderní aplikované behaviorální analýzy ABA (anglicky Applied Behavior Analysis), v předškolním věku EIBI (zkratka pochází z anglického názvu Early Intensive Behavioral Intervention). Cílem je přitom zlepšení porozumění řeči a vyjadřování, posílení pozornosti vůči sociálním vjemům, budování schopnosti napodobovat, osvojení (před)školních dovedností a dosažení samostatnosti při provádění každodenních činností. Mimoto postiženým velmi pomáhá strukturování denního režimu, což je důležitý nástroj pro plánování každodenních činností.
Další možnosti léčby
K dalším formám léčby patří speciální nácviky komunikace, skupinové hry, raná péče, logopedie, fyzioterapie a ergoterapie. Je možné používat i muzikoterapii. Léky se nasazují v případě doprovodných psychických obtíží nebo tělesných onemocnění.
Zdroje: https://www.nzip.cz/clanek/679-aspergeruv-syndrom-zakladni-informace, https://www.nzip.cz/clanek/680-aspergeruv-syndrom-diagnoza-a-lecba
Videa:
(Poznámka: Tu krátkovlasou blondýnku znám, ta mi v Aple potvrdila autismus)
Žádné komentáře:
Okomentovat