Bipolární porucha z pohledu 'odborníků'

Bipolární porucha se vyznačuje manickými, hypomanickými a depresivními epizodami. Při nich nálada přeskakuje z „rozjásané až do oblak“ až na „k smrti sklíčenou“. Akutní léčba se zaměřuje na zmírnění depresivních, manických, popř. hypomanických příznaků. Dlouhodobým cílem je omezení dalších epizod, resp. zabránění těmto epizodám.

Bipolární porucha se může navenek projevovat mnoha různými způsoby; vždy jsou však pro ni charakteristické střídající se fáze a nápadné změny v chování; konkrétní projevy přitom mohou v různých obdobích dosahovat různé intenzity. Pro stanovení této diagnózy musí být přítomen určitý počet příznaků, které jsou uvedeny v diagnostických směrnicích.
Epizody a jejich charakteristické příznaky

Manická epizoda
• nepřiměřená, nápadně dobrá nálada
• rozrušení až agresivita
• zvýšené psychomotorické tempo
• rychlé a nepřetržité mluvení
• náhlé, časté a ne vždy srozumitelné změny tématu v rozhovoru, „páté přes deváté“
• značná roztržitost
• snížené sociální zábrany
• snížená potřeba spánku
• riskantní chování a nadměrná sebedůvěra, „fantazie o všemocnosti“
• poruchy myšlení, bludy, halucinace
• zvýšené libido (sexuální touha)

Hypomanická epizoda
• podobné příznaky jako u manické epizody, ale mírnější
• převážně problémy se soustředěním, přeskakování z jedné myšlenky na druhou, příval nápadů

Depresivní epizoda
• sklíčená nálada
• apatičnost
• ztráta zájmů
• sociální stažení
• beznaděj
• sebevražedné myšlenky
• poruchy spánku
• snížená chuť k jídlu
• v těžkých případech bludy (např. paranoia), halucinace
• snížené libido (sexuální touha)

Smíšená afektivní epizoda
• kombinace depresivních a (hypo)manických příznaků nebo jejich rychlé střídání

Jaká jsou stádia bipolární poruchy?
Nedávný výzkum ukazuje, že identifikace stádií bipolární poruchy není jednoduchý úkol. Fáze jsou nejčastěji založeny na výskytu a opakování epizod nálady, které naznačují zhoršení symptomů.

• Fáze 0: Identifikace osoby jako osoby ohrožené bipolární poruchou
• Fáze 1: Období mezi objevením se počátečních příznaků a první manickou nebo depresivní epizodou
• Fáze 2: První manická nebo depresivní epizoda
• Fáze 3: Opakující se manické a depresivní epizody
• Fáze 4: Chronická, neustupující nemoc

Opakování příznaků však nemusí odrážet vývoj nemoci samotné, ale může být důsledkem neúčinné léčby.

Diagnóza
Kromě pečlivého odběru anamnézy a posouzení příznaků může vyšetřující lékař použít i různé specializované testy či stupnice (např. Altman Self-Rating Mania Scale nebo Bech-Rafaelsen Mania Rating Scale). Stanovení diagnózy i léčebného plánu závisí i na výsledcích tělesného vyšetření a laboratorních nálezů.

Bipolární poruchy se klasifikují podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10). Pro stanovení této diagnózy se v pacientově anamnéze musí objevit alespoň dvě jednoznačné, zřetelně vymezené epizody. Zvláštní formou bipolární poruchy je tzv. „rapid cycling“, kdy změny mezi manickou a depresivní epizodou nastávají obzvláště často (více než čtyři v průběhu jednoho roku).

Od bipolární poruchy je třeba odlišit samostatnou depresi a cyklotymii (přetrvávající nestabilitu nálad s fázemi lehké deprese a lehce zlepšené nálady). Je třeba vyloučit také schizofrenii nebo organické příčiny. Kromě toho mohou podobné stavy vyvolávat také některé léky (např. hormonální přípravky, antidepresiva).

Jak se diagnostikuje bipolární porucha?
Bipolární porucha je v současné době diagnostikována spíše pohledem do anamnézy a na symptomy osoby než pomocí zobrazování mozku nebo jiných diagnostických testů. Lidé s bipolární poruchou častěji vyhledávají pomoc, když jsou v depresi, než když jsou maničtí nebo hypomaničtí, ale je důležité si promluvit s lékařem, pokud si všimnete pokračujících, opakujících se symptomů obou stavů. Lékař může provést fyzikální vyšetření a objednat lékařské testy, aby vyloučil jiné stavy.

Pokud je to nutné, odborník na duševní zdraví provede hodnocení duševního zdraví, které se zaměří na symptomy, celoživotní anamnézu, zkušenosti a často na rodinnou anamnézu. Někdy mohou léky a jiná onemocnění, jako je léčba steroidy nebo problém se štítnou žlázou, způsobit příznaky podobné příznakům bipolární poruchy, takže lékaři mohou při zvažování diagnózy také hodnotit tyto další nesouvisející nemoci nebo léky.

Test k diagnóze bipolární poruchy
Neexistují žádné specifické lékařské testy pro stanovení diagnózy bipolární poruchy. Odborník na duševní zdraví se však bude ptát na příznaky, pocity a emoce. Na podporu svého klinického hodnocení budou používat dotazníky, jako je dotazník pro poruchy nálady (MDQ) pro ověření přítomnosti této poruchy u pacientů, škála klinických globálních dojmů – bipolární verze (CGI-BP), která může být použita k posouzení závažnosti onemocnění, hodnotící stupnice Young Mania (YMRS) k posouzení závažnosti manických stavů a Hamiltonova hodnotící stupnice deprese (HDRS) k posouzení závažnosti a změny depresivních příznaků.

Rizikové faktory a souběžná onemocnění
K rizikovým faktorům pro rozvoj bipolární poruchy patří mimo jiné diagnóza bipolární poruchy jiného u člena rodiny, těžká deprese v dětském nebo mladém věku, rychlé střídání nálad a zneužívání návykových látek. Lidé trpící bipolární poruchou mají vyšší riziko rozvoje dalších duševních onemocnění (např. úzkostné poruchy, obsedantně-kompulzivní poruchy nebo poruchy osobnosti) i tělesných onemocnění (např. onemocnění srdce, diabetes nebo migréna).

Bipolární afektivní porucha patří mezi psychické poruchy, u kterých je obecně známo, že jejich výskyt v rodině může být dědičný, a tudíž, že je vázaný na geny. Avšak je nutné si uvědomit, že člověk dědí pouze vlohy (predispozice) k určitému onemocnění a nedědí onemocnění samotné. Riziko se zvyšuje s bližším příbuzenským vztahem. Riziko také roste s vyšším počtem příbuzných, kteří trpí bipolární afektivní poruchou nebo depresemi.

Dalšími faktory, které mohou podnítit vznik maniodepresivní psychózy, jsou například silné emoce (úlek, děs, smutek, duševní útrapy, strach atd.), fyzické a psychické vyčerpání nebo dokonce roční období.

Bipolární porucha: léčba
Akutní léčba se zaměřuje na zmírnění depresivních a (hypo)manických příznaků. Cílem dlouhodobé léčby je omezení dalších symptomatických epizod, popř. zabránění těmto epizodám. Ve většině případů se kombinuje medikamentózní léčba s psychoterapií.

Léky
Dosavadní průběh onemocnění určuje, jaký lék bude předepsán. Ještě před zahájením medikamentózní léčby by měly být provedeny laboratorní testy: jejich výsledky jsou důležité pro sledování průběhu léčby v budoucnu. Na základě laboratorních výsledků lze včas rozpoznat vedlejší účinky léků a omezit je. Pravidelné měření hladiny léků v krvi je nezbytné i v průběhu samotné léčby.

Při léčbě bipolární poruchy se používají následující skupiny léků:

• stabilizátory nálady: lithium, antiepileptika (karbamazepin, kyselina valproová, lamotrigin) a antipsychotika
• antidepresiva: pouze v kombinaci se stabilizátory nálady

Psychoterapie
Medikamentózní léčbu bipolární poruchy významně doplňuje a podporuje psychoterapie. Při psychoterapii se používají specifické psychologické metody, jejichž cílem je zmírnit příznaky duševního onemocnění, případně je zcela vyléčit. Psychoterapie je založena na vztahu, interakci a rozhovoru mezi psychoterapeutem a pacientem, a zaměřuje se na pacientovy myšlenky, pocity a dosavadní život.

Tuto interakci mohou podpořit nebo upevnit různá cvičení, která se u jednotlivých psychoterapeutických metod liší. Léčba je do značné míry založena na tzv. psychoedukaci, při níž se postižený učí lépe porozumět své poruše a žít s ní. Postižený se tak mj. naučí lépe porozumět i svému chování, pocitům a myšlenkám, pozorovat je, a při blížících se epizodách pak může účinněji zasáhnout.

Další možnosti léčby

K dalším možnostem léčby patří především:

• Elektrokonvulzivní terapie (EKT) – tato léčebná metoda je založena na opakované elektrické stimulaci mozku. Na spánky pacienta jsou přiloženy elektrody, ze kterých je ve velmi krátkých impulsech aplikován elektrický proud. Celý proces probíhá za kontrolovaných podmínek v krátkodobé celkové anestezii. Elektrokonvulzivní terapie je bezpečnou a osvědčenou metodou léčby u těžkých depresivních epizod.
• Fototerapie – tato metoda se používá u depresivních epizod, které se zřetelně opakují v zimních měsících (tzv. zimní deprese). Pacient se při ní 1× denně (většinou ráno) dívá do jasného světla, které vychází ze speciální zářivky. Délka jednoho sezení se pohybuje mezi 30 a 120 minutami, a to v závislosti na intenzitě světla. Má-li být léčba účinná, je zapotřebí absolvovat větší počet sezení, která jsou rozplánována do několika týdnů.
• Terapie bděním (spánková deprivace) – tato forma léčby se využívá rovněž u depresivních epizod. Jedná se o 2–3 intervaly bdění v průběhu jednoho týdne, kdy je pacient vzhůru 36–40 hodin v kuse. Alternativním (méně drastickým) přístupem je vynechání spánku v druhé polovině noci. Terapie bděním se však nedoporučuje u pacientů se sklony k epileptickým záchvatům, se závažným tělesným onemocněním nebo s psychotickými příznaky.
• Sportovní a pohybová terapie – sportovní a pohybové aktivity mají obecně pozitivní vliv na duševní rozpoložení člověka. Na zlepšení nálady se může podílet odklon od negativních myšlenek, pohyb ve společnosti jiných lidí, případně endorfiny – tzv. „hormony štěstí“, které se uvolňují při pohybové aktivitě.
• Relaxační metody – osvojením a používáním relaxačních technik se pacient naučí lépe pracovat se zátěží a uklidnit se. U tohoto přístupu se osvědčil nácvik pod vedením odborníka – zvláště pak v případě, že pacient s relaxačními metodami teprve začíná.
• Ergoterapie – ta má postiženému umožnit, aby se mohl opět zapojit do „normálního“ života. Ergoterapie posiluje pacientovu samostatnost ve všedních denních činnostech (např. soběstačnost, domácí práce) a tím zvyšuje kvalitu jeho života.
• Muzikoterapie – při ní se pacient prostřednictvím hudby učí mj. zacházet se svými pocity, vyjadřovat emoce a posilovat své sebevědomí.

Pomoci může i deník, do kterého si pacient zaznamenává své nálady, důležité události dne, terapeutická opatření apod. Další možností jsou svépomocné skupiny, ve kterých si postižení vyměňují své zkušenosti a učí se vzájemně od sebe.

Včasné rozpoznání varovných příznaků
Pokud se postižení (popř. jejich blízcí) naučí všímat si možných varovných signálů, mohou včas rozpoznat blížící se epizodu a odpovídajícím způsobem zasáhnout či pomoci. Zbystřit byste měli zejména při následujících příznacích:

• nechutenství
• skleslost
• nesoustředěnost
• úzkostlivost
• poruchy spánku / nespavost
• nevysvětlitelný smutek
• netečnost
• nadměrná rozrušenost
• příval myšlenek
• podrážděnost
• bludné představy
• sebevražedné myšlenky
• nepřetržitý proud řeči, kdy postižený často a nenadále mění témata
• postižený má pocit, že jej nic nezastaví a že může dělat, co si jen zamane

Zapojení příbuzných
Obzvláště se osvědčil přístup ve formě tzv. „trialogu“, což označuje společné rozhovory mezi postiženým, jeho příbuzným (nebo příbuznými) a odborným terapeutem. Tento přístup mj. umožňuje, aby všechny tři zapojené strany účinněji „táhly za jeden provaz“ a aby snáze dosáhly terapeutických cílů, které pacient na začátku terapie odsouhlasil. Existují rovněž svépomocné skupiny pro postižené a jejich rodinné příslušníky, které skýtají ideální příležitost pro vzájemnou výměnu zkušeností a pomoc.

Jak si mohu pomoci sám
Při onemocnění maniodepresivní psychózou byste se měli vy a vaše rodina snažit dozvědět se co nejvíce o tomto onemocnění a jeho léčbě. Čtěte knihu zabývající se touto problematikou, navštěvujte a bavte se se svým lékařem nebo terapeutem.

Dodržujte pravidelný spánkový režim. Zvykněte si chodit večer spát zhruba ve stejný čas i ráno ve stejnou dobu vstávat. Různé studie prokázaly, že nepravidelný a narušený spánkový režim může způsobit poruchy nálady. Jestliže se chystáte vycestovat do ciziny, ve které platí rozdílné časové pásmo, domluvte se již předem se svým lékařem.

Kromě spánkového režimu udržujte v pravidelném chodu i svůj denní režim. Činnosti si plánujte, neleňte, ale zároveň se také nepřepínejte.

V průběhu onemocnění nekonzumujte alkohol a jiné psychoaktivní látky, např. marihuanu, pervitin, kokain, LSD atd. Alkohol a drogy mohou negativně ovlivnit dosavadní účinnost psychofarmako­logické léčby, narušit spánkový režim a mohou zvýšit výkyvy nálady.

Taktéž si dejte pozor na konzumaci kofeinu a některých volně dostupných léků proti alergiím, nachlazení a bolesti, poněvadž i malé množství látek vyskytujících se v těchto lécích mohou negativně ovlivnit spánek a náladu nebo mohou reagovat s vašimi předepsanými léky.

Přijměte podporu a pomoc od vaší rodiny nebo přátel. Ku prospěchu vám může být i společná rodinná terapie nebo návštěva podpůrné psychoterapeutické skupiny.

Pokuste se co nejvíce vyhýbat stresu a psychickému náporu, a to nejvíce v zaměstnání. Zkuste si přizpůsobit pracovní dobu tak, abyste se vždy dostali včas do postele a řádně si odpočinuli. V každém případě se vyhněte směnnému provozu. Pokud nejste kvůli bipolární afektivní poruše vůbec schopni pracovat, poraďte se se svým lékařem, zda se zaměstnáním zcela skoncovat nebo si jen vzít pár dní volna.

Naučte se rozpoznávat tzv. časné varovné signály, které přichází s dalšími fázemi maniodepresivní psychózy. Každý jedinec má takovéto varovné signály rozdílné a čím dříve je rozpozná, tím dříve mu může být poskytnuta pomoc. Tyto signály mohou být zastoupeny např. změnou nálady, spánku, sebedůvěry, aktivity, koncentrace, sexuálního zájmu, náhlým optimismem nebo naopak myšlenkami na sebevraždu, ztrátou vlastního úsudku a dokonce i změnou účesu nebo stylem oblékání.

Pokud máte pochybnosti a myslíte si, že léčba správně nezabírá a že trpíte spíše různými vedlejšími účinky, neostýchejte se a poraďte se se svým ošetřujícím lékařem. V žádném případě sami léky nevysazujte ani si neupravujte jejich dávkování.

Jestliže na sobě pozorujete známky agresivity, máte sebevražedné sklony, trpíte poruchami nálady, spánku a energie, máte puzení užívat volně dostupné léky proti nachlazení nebo bolesti okamžitě a bez ohledu na naplánované prohlídky, kontaktujte svého lékaře.

Komplikace maniodepresivní psychózy
Až v polovině případů dochází ke zvýšené konzumaci alkoholu nebo léků, které mohou předcházet závislosti a jejím zdravotním komplikacím (např. onemocnění jater, periferních nervů atd.).

Bipolární afektivní porucha s sebou nese také různá společenská rizika. Pacient si může způsobit nepříjemnosti např. nevhodným vtipkováním, arogantním a sebevědomým vystupováním. Veřejnost většinou není o duševním stavu jedince dostatečně informována a takovéto chování připisuje k charakterovým vlastnostem pacienta, což pacientovi značně ztěžuje osobní i společenský život.

Značné finanční ztráty, které doprovází lehkovážné chování v manické fázi, často způsobují následné sociální problémy, které jsou logicky spjaty i s partnerským nebo s manželským vztahem, který může být tímto duševním onemocněním taktéž negativně ovlivněn.

Co způsobuje bipolární poruchu?
Nepředpokládá se, že by existovala jediná příčina bipolární poruchy. Je pravděpodobné, že existuje řada rizikových faktorů, které se vzájemně ovlivňují a vyvolávají abnormální fungování mozkových okruhů, které způsobují příznaky. Patří k nim:

• Extrémní stres, zdrcující problémy a život měnící situace, jako je smrt milované osoby nebo jiná traumatická událost
• Genetické odchylky a chemické nerovnováhy v mozku
• Faktory životního prostředí, včetně nadměrného požívání alkoholu nebo návykových látek a nedostatku spánku

Je bipolární porucha dědičná?
Výzkum zjistil, že bipolární porucha je stav, který se může vyskytovat v rodinách. Lidé, kteří mají přímého příbuzného (rodiče nebo sourozence) s touto poruchou, mohou být vystaveni vyššímu riziku vzniku této poruchy, ačkoli u většiny lidí s rodinnou anamnézou bipolární poruchy se tento stav nerozvine.

U koho se rozvine bipolární porucha?
U mužů, žen i dětí ze všech prostředí se může bipolární porucha vyskytnout kdykoli v životě, i když po dosažení 40 let se rozvine jen zřídka.

Jak dlouho můžete žít s bipolární poruchou?
Bipolární porucha je celoživotní stav; ačkoli se příznaky mohou objevovat a odeznívat, vyžaduje průběžnou léčbu a sama o sobě nezmizí.

Studie rizika úmrtnosti (úmrtí) u duševních poruch zjistila, že lidé s bipolární poruchou mají kromě jiných onemocnění zvýšené riziko úmrtnosti ve srovnání s běžnou populací. Hrozí nebezpečí sebevraždy.

Nicméně, správná dlouhodobá léčba může pomoci kontrolovat příznaky a umožnit lidem s bipolární poruchou žít dlouhý a zdravý život.

Vědecké studie
Studie příčin, rizikových faktorů a léčby bipolární poruchy jsou rozsáhlé a četné.

Vědci zejména pracují na identifikaci jakýchkoli genů, které se mohou podílet na vzniku poruchy. Zatímco je známo, že bipolární porucha je častější u lidí, kteří mají příbuzného prvního stupně s tímto onemocněním, vědci stále identifikují, jaké jsou relevantní geny a jak spolupracují. Globální tým vědců nedávno identifikoval 30 oblastí lidského genomu, kde mohou variace v genetickém kódu zvýšit riziko rozvoje bipolární poruchy.

Vědci také pozorně sledují složení střevní mikrobioty („dobré“ a „špatné“ bakterie a další mikroorganismy, které žijí ve střevě) a její vztah k mozkové funkci u lidí s bipolárními poruchami. Studie zjistily, že složení střevní mikrobioty může být u těchto lidí změněno.

Doufá se, že pokračující výzkum v těchto oblastech povede k vývoji nových, účinnějších a lépe cílených léčebných postupů.

Pokračuje také výzkum nejlepší léčby pro lidi s bipolární poruchou. To zahrnuje studie, jejichž cílem je posoudit účinnost lékových a nelékových terapií v léčbě akutních manických nebo depresivních příznaků a v prevenci relapsu u dospělých s touto poruchou, a studie, jejichž cílem je zjistit, zda intenzivní psychoterapeutická intervence v nejranějších fázích bipolární poruchy může zabránit nebo omezit její plnohodnotný nástup.

Zdroje: https://www.nzip.cz/clanek/689-bipolarni-porucha-priznaky-a-diagnoza, https://www.nzip.cz/clanek/690-bipolarni-porucha-lecba, https://vipharm.cz/bipolarni-porucha, https://www.neuraxpharm.com/cz/poruchy/bipolarni-porucha

Videa