Záblesk světla

Jsem ztracená ve své hlavě, v životě, ve vlastní existenci. Nevidím už žádné světo v temnotě, ještě nedávno jsem viděla alespoň malé světlo, ale jelikož to už zase nevyšlo, tak se ten Malý záblesk světla vytratil, takže poslední záblesk světla zmizel, poslední malý záchranný bod, je pryč. Víra se ztratila do prázdna. Asi to byl něčí účel, mě dostat do tohoto stavu a bodu. Možná už žádné světo ani nehledám, protože je to zbytečné. Vždy když se objeví byť malé světlo, tak mě to nakonec hodí do ještě větší temnoty, falešná naděje že bude trochu líp. Protože se to nakonec vždy nějak posere, pak je mi ještě hůř. A temnota je ještě větší. K čemu je vůbec nějaké světlo? Když dřív nebo později stejně zmizí? A pak je ta temnota ještě větší? Jaký to má vůbec smysl?