Pod hladinou

Jsem hluboko pod hladinou oceánu, padám níž a níž ke dnu, jak hluboký oceán to je? Dno není vidět, ani cítit, mé tělo padá hlouběji a hlouběji pod hladinou oceánu, duše je uvězněná v umírajícím těle, ale duše taky umírá, srdce přestává tlouct a světlo není vidět skrze vodní hladinu. Tíha jako balvan mě táhne dolů ke dnu. Nikdo nechytl moje ruce a nevytáhl mě ven, nepomohl mi, akorát mě ještě topili, tak že jsem už dávno v hlubinách, ztracená, zapomenutá, bez energie, motivace snažit se plavat nahoru ke slunci nad hladinou. Mé tělo se tříští o útesy. Je tu tma, nic není vidět. Je to pomalé čekání na to až konečně přijde smrt a konečně si mě vezme k sobě, sebou, pryč. Daleko od bolesti, utrpení, žalu, beznaděje, temnoty, šílenství, agrese, nenávisti, zrady, false, lží, podvodů, ztrát, krutosti, chladu, naschválů, stresu, slz, pomsty, smrti, falešných nadějí, smutku.. Za láskou, radostí a štěstím... Chytni mě za ruce a pojď semnou lásko..