Slzy a úzkost

Další psychické zhroucení, tentokrát větší. Zhoršuje se to. Je to čím dál horší a není úniku. Fakt už nevím jak se cítím... Poslední dobou se hroutím každou chvíli, je toho na mě moc a to je slabé slovo. Všechno se akorát sere a hroutí kolem mě. Už fakt nemůžu, nevím jak dál. Ta bolest se dávno nedá popsat a vydržet už vůbec ne. Jsem úplně v koncích, je mi hrozně špatně, jenže jsou věci se kterými mi nikdo nemůže pomoc, bohužel. Už se mi zase derou slzy do očí, už se mi chce brečet zase. Cítím že v nejbližší době mi zase nečekaně vypne mozek, to se mi občas stává, když je toho na mou psychiku už příliš, když jsem psychicky přetížená, tak mi prostě zničehonic vypne mozek, ano přesně tak, doslova. Ano mám dva druhy 'záchvatů', jeden je něco jako epileptický a druhý je že mi vypne mozek. Už mi začali praskat nervy, takže začínám být agresivní, potlačovala jsem ten stav tak tři týdny, ale už to nejde dál potlačovat. Ne respektive tento stav potlačuji už delší dobu, nejspíš, ale poslední tři týdny víc než předtím, snažila jsem se držet zuby nehty, ale už to moc nejde. Můj život je peklo a teror, vždycky byl a bude. Stále mám v hlavě jedno velké 'PROČ?'.