Znechucení

Dokážu přejít ledacos, ale tohle ne a u nikoho, připadám si kvůli tomu celý život jako úplný debil, nevím proč to tak mám, ale mám to tak doslova od hodně malého dítěte, prostě je to věc, kterou skutečně nedokážu vnitřně vstřebat a smířit se s tím, vnitřní boj nakonec vždycky prohraju, prostě to nedokážu překousnout absolutně u nikoho, bez výjimek, i když se s tím uvnitř opět musím z donucení prát sama se sebou, nedostala jsem na výběr, ale to v tomhle nedostanu nikdy, prostě se to stane a já s tím nemohu absolutně nic udělat, v této situaci jsem snad podruhé v životě, jestli se mi to stalo víckrát, tak si to nepamatuju, po tak deseti letech jsem opět vystavena této situaci a absolutně to nedokážu uvnitř mě překonat, ale prostě to nejde i když se snažím sebe víc, nevím proč mi to celý život dělá takové vnitřní problémy, normální člověk by nad tímto mávl rukou a dokázal by to vnímat normálně, tak proč já to kurva nedokážu? Vždy se kvůli tomu cítím jako debil a trapně, jelikož ono je to divný a trapný, o to hůř to snáším, protože já kvůli tomu brečím a vnitřně trpím, dohání mě to k šílenství. Do prdele proč jsi to musel udělat? Fakt jsem doufala, že se v této situaci už nikdy neocitnu, ovšem bohužel ocitla a jebe mi z toho ještě víc než předtím, tohle byla poslední kapka pro moji psychiku. Říkala jsem si, že když jsem dávno dospělá, tak to dokážu zvládnout líp, ale to byl omyl, snáším to ještě hůř než kdysi. Avšak je pravda, že tentokrát nejsem v tomhle stavu pouze díky této jedné věci, tentokrát to byla poslední kapka. Ale hází mě to do mnohem horšího stavu než jsem byla předtím. Teď abych měla sex, když by měl pytel na hlavě, abych se na něj u toho nemusela dívat... Do prdele už se vším fakt... Co jsem komu udělala do prdele?!!!! Proč jsi musel posrat i tohle? Tu poslední a jedinou věc, která na tobě ještě vypadala dobře? Teď už se na tebe nedokážu ani podívat, aby mi nezačali téct slzy z očí. Teď už mě nepřitahuješ vůbec. Už mi nejsi odporný jen svým chováním, ale už jsi mi odporný i vzhledově.