Vnitřní boj

Boj mezi mojí světlou a temnou stranou. Avšak nevím, která nakonec vyhraje ani co ze mě vznikne, ale čím dál tím víc se dere na povrch moje temná stránka, moje čistá temnota, nevím jak dlouho ji udržím, ani nevím jestli ji vůbec chci držet, ale zase nechci po tom všem úsilí, přidělat práci, když jsem na tom tak tvrdě a dlouho pracovala, jenže moje tvrdá práce, už jde zase do prdele, což moji temnou stranu ještě víc dere na povrch, ta nasraná, přetočená část, která je moje čítá temnota uvnitř mě, většinou ji propustím sama, jenže občas když je toho už prostě příliš, vyjde na povrch sama a je pak těžké ji mít pod kontrolou, protože si pak začne dělat co se ji zlíbí. Občas můj hněv, bolest, nenávist, vypluje na povrch, ten vnitřní přetlak prostě vybuchne, jako atomová bomba, to pak vždy stojí za to. Zrovna jsem ve stavu, před výbuchem atomové bomby. A nebude trvat dlouho a přijde výbuch, jen nevím kdo ho spustí ani čím. Jednou za čas, prostě moje city, emoce a pocity, vyletí ven a nejde to zastavit ani ovlivnit, ovládnout, nejde to mít pod kontrolou. Když je toho už příliš, tak hlavě prostě křápne a přeskočí. Často se ve mě pere světo a tma, dobro a zlo, jsou to těžké boje, sama se sebou, ale ty stavy prostě nejdou ovládat, přijde a odejde, přijde jiný, další a takto se střídají různá období, nálady.. Je to různé, pokaždé jiné a přitom úplně stejné..