Ztráty

Ztratila jsem příliš mnoho a stále ztrácím... Tak moc to bolí. Proč musím stále jen ztrácet? Proč to tak musí bolet? Za život jsem ztratila příliš... Některé ztráty bolí míň a chvíli, ale některé ztráty bolí až moc i po letech... Dost lidí mi ublížilo, odešli, někteří bez jediného slova, pár z nich alespoň s pár slovy... Zmizely mi ze života... Poslali mě do prdele, klasika, už jsem si zvykla, ale proč to i tak musí tak příliš bolet? Z některých ztrát se nikdy nedostanu, to už dávno vím... Některé ty ztráty jsou až moc hluboký, bolestivý i po tolika letech... A stále to bolí a krvácí, i když mě to zničilo, a dost mi to ublížilo, stále k nim něco cítím, a není to čistá nenávist, někteří lidi byli příliš hluboko v mém srdci, některé z nich doteď miluji, ale nikdy jsem je nemohla mít, někteří si hráli s mými city, myslela jsem si, že je můžu mít, jenže se pak ukázalo, že to byla pouze jejich hra a maska, většina lidí jsou až moc dobří herci, u některých to jde trochu poznat, ale city k nim jsou moc hluboký, hlubší než můj rozum a to co vím, a kdyby přišli s tím, že mě chtějí zpátky asi bych jim padla do náruče, i když jsem si myslela, že už ne. Vždy to na chvíli působí, že už jsem z toho venku, ale pak si uvědomím, že ani omylem, že z toho rozhodně venku nejsem... Jak moc jsem se mýlila... Proč jsou lidi takový kurvy?! Proč je baví ubližovat? To nikdy nepochopím... Každá ztráta mě nějak poznamenala, změnila, některé míň a některé docela hodně...