Směs pocitů

Chce se mi řvát, brečet bolestí, rozbít si hlavu o zeď. Už vážně nevím co mám dělat. Nic mě nebaví ani nedělá radost. Od chvíle co nám to naposledy nevyšlo se vše ve mě nějak změnilo, nevím jak... Bez tebe mi nedělá radost absolutně nic, bez tebe mě nebaví a nenaplňuje absolutně nic. Bojím se o tebe, že tě ztratím, že se ti něco stane nebo už stalo... Mám divný pocit na hrudi, ani necítím tvou přítomnost ani neslyším tvůj hlas. Ach jo, jsi v pořádku? Nebo jsi na mě naštvaný? Co se děje? Opravdu už tak tři měsíce nevím vůbec nic... A ten zmrd zase vyhrožuje... O to víc se bojím... Miluji tě nejvíc ve vesmíru, nejvíc ze všech, jsi pro mě nejdůležitější ze všech... Jestli o tebe přijdu tak udělám všechno abych přestala existovat. Bez tebe nedokážu žít ani existovat a ani nechci... Jsem zoufalá a nevím co mám dělat. Ten strach se stupňuje... Svírá se mi hruď bolestí a hrozná úzkost... Mám sto chutí proskočit zdí nebo si rovnou tu hlavu rozbít... Tak moc mi chybíš až z toho čím dál tím víc šílím... A ty jsi to vzdal? Náš cíl a slib? Já opravdu nic nevím a jebe mi z toho... Snažím se odreagovat myšlenky někam jinam, ale moc to nejde. Miluješ mě stále stejně? Jsem pro tebe stále ta nejdůležitější ze všech? Nebo už ne? Děsí mě to... Smíšené pocity, divný pocity, chaos, paranoia jen tentokrát nevím jestli oprávněná....