Divný pocit nostalgie

Je mi opět nějak divně. Divný pocit nostalgie, který neumím popsat ani vysvětlit. Občas jsou chvíle, kdy cítím tyto divné pocity. Jsou to hluboké podvědomé pocity, je to jako bych to už zažil, něco mi to připomíná, avšak opět nevím co. Spustí to vůně, zvuk, prostředí, lidi, ticho, vlastně cokoliv v danou chvíli. Nevím co to je. Nechápu to. Pokaždé u toho mám trochu jiné pocity, ale převážně úzkosti, že se mi u toho sevře hruď, takže to bude spojené s mými traumaty, kterých mám vskutku mnoho. Takže tyto divné pocity nostalgie nebudou na úplně šťastné chvíle. Moc šťastných vzpomínek nemám. Vlastně moje vzpomínky jsou už dávno v mlze a většinu věcí si nepamatuji, alespoň ne obrazově, ale pocitově to ve mě je stále. Podle mě je to sebeobrana mého těla, že už je toho tak moc, že se moje tělo začalo samo bránit a většinu věcí prostě vyplo, moje vědomí to zahrabalo hluboko do mého nitra, pohřbilo a jen občas to vypluje na povrch. Nevím co mám dělat s těmito pocity, nevím ani proč se tak už zase cítím. Pokaždé je to velmi nepříjemné, hlavně si vždycky moje vědomí snaží vzpomenout na tu událost, nebo na to co mi to připomíná, ale marně jen si moje vědomí uvědomuje že je to stejné, ale zároveň úplně jiné. Vždy musím prostě počkat než ten stav sám přejde. Pokaždé to trvá jiný čas, jinak dlouho. Takže opět musím čekat než ten stav přejde, momentálně jsem úplně mrtvý, takže ho zaspím. Jen jsem musel do sprchy, i když se mi vůbec nechtělo, když jsem vylezl ven, objevil se tento hrozný stav. Asi si půjdu udělat kakao a pak spát, dneska potřebuji být odpočatý kvůli kontrole pokoje a mám jít ven s kamarádkou, k tomu jsem ještě pozvaný na jídlo ke kamarádovi, bude vařit. Snad na to kakao nejsem příliš unavený.