Potřeba se odreagovat

Je mi hrozně, psychicky i fyzicky. Nevím co mám dělat. Už fakt nemůžu, psychicky ani fyzicky. Naprostá únava už ze všeho, z lidí, života. Nemám sílu ani energii stále dokola řešit samé problémy. Já jsem problém, chyba, přítěž, fakt jsem úplně k ničemu, má pravdu. Neschopný a úplně k hovnu. Kdyby nebylo jeho, tak jsem úplně v prdeli, takto mám alespoň šanci, že nás nevyhodí na ulici, takto je tu alespoň šance, kdyby nebylo jeho, tak žádná šance není. Mám problémy s úklidem, takže i když nás nevyhodí teď, tak v budoucnu nejspíš ano, protože jsem neschopný udržovat pořádek, s tím jsem měl problém vždycky, minimálně od puberty. I když jsem na sobě roky tvrdě pracoval, tak to nestačí, jsou věci přes které nejede vlak, se kterými budu mít problémy vždycky, i když jsem se několikrát vážně snažil to změnit, ale nakonec jsem zjistil, že to prostě nejde. Nakonec jsem po těch všech letech zjistil, že skutečně potřebuju pomoc, jinak nepřežiju, musel jsem si to sám v sobě konečně přiznat a připustit si to, že bez něčí pomoci opravdu nepřežiju, že potřebuju pomoc abych vůbec mohl přežívat, že sám bych skutečně nepřežil. Sice jsem o tom všechny ty roky věděl, ale nechtěl jsem si to přiznat sám v sobě, ale teď přišla chvíle kdy jsem už musel. Nechtěl jsem být jen přítěž a problém, chyba, celé ty roky jsem s tím bojoval, snažil se ze všech sil, abych nemusel být ve všem odkázán na pomoc ostatních, abych se dokázal sám o sebe postarat alespoň trochu, tvrdě jsem na sobě dřel a kam to vedlo? Že se vlastně vůbec nic nezměnilo, dřel jsem na sobě vlastně úplně zbytečně. Zbytečná práce. A kam mě to dostalo? Vlastně nikam. Stále to samé dokola, už zase musím řešit střechu nad hlavou, už ani nepočítám po kolikáté. Lidi co mají invalidní důchod nikde nechtějí. Už jsem ze všeho tak moc unavený, nemám sílu ani energii, nervy na to dál pokračovat, tohle byla poslední kapka na mojí psychiku. Potřebuju se nutně něčím odreagovat, aby mi nejeblo ještě víc, ale nemám jak už dávno, o to víc mi jebe, včera jsem měl jít na chvíli ven s kamarádkou, abych se na chvíli odreagoval, ale nakonec jsem kvůli partnerovi nemohl, musel jsem uklízet, takže mi nedal možnost si na chvíli odpočinout, protože i když jsem taky pracoval, on to tak nevidí, protože on by to všechno vyhodil, takže moji práci nevidí jako práci a řekl že to všechno nehodlá dělat sám, takže jsem neměl možnost se odreagovat, dopadlo to tak že jsem zbytek koupelny odflákl, jelikož jsem včera skoro zkolaboval, dva dny jsem skoro zkolaboval, prostě to se mnou skoro seklo, takže jsem se nasral, že i já potřebuji na chvíli si odpočinout, tudíž jsem ten malý kousek odflákl a šel se alespoň koukat na seriál. S tím že i když on to tak nevidí, tak to neznamená že jsem nic nedělal. Do toho mě zase nenechal vyspat, ale naštěstí ty sračky na reprák tentokrát šli přeřvat do sluchátek, Katatonia to opět zachránila, do toho jsem nějakou dobu nemohl usnout, ale nakonec se mi to povedlo. Navíc jsem delší dobu nachcípaný. A do toho musím řešit abych vůbec měl střechu nad hlavou. Což do toho pracuje psychosomatika. A pokud zase skončím na ulici, tak to prostě nedám, buď psychicky nebo fyzicky, s mými psychickými postiženími a zdravotními problémy. Jsem úplně jiný než kdysi a zároveň úplně stejný. Něco se prostě nikdy nezmění s tím jsem se kdysi musel smířit, i když to bylo dost těžký. Teď zatím spí, takže možná stihnu alespoň jeden díl seriálu nebo pár vět dalšího dílu povídky, ale není mi vůbec dobře fyzicky takže spíš ten seriál, nebo si udělám jídlo a se štěstím půjdu spát ještě. Před spaním jsem rozepsal další díl povídky, ale v této situaci bůh ví kdy bude hotový. Tak nějak aktuálně musím nutně řešit něco úplně jiného a to mi po dlouhé době to psaní zase začalo relativně jít. Ale stejně nemám v plánu tady v té hrůze moc dlouho zůstávat, ale chce se to zde udržet než se mi podaří najít si něco jiného a lepšího, než trčet tady a vedení i lidi jsou tady na hovno, už dlouho mi tu z toho jebe, už jen z prostředí kde musím žít. Je to zde horor a kvůli tomu, že nám už roky nechtějí dát jiný pokoj se moje zdraví o dost zhoršilo a zhoršuje, jenže jim je to úplně jedno, jestli mám psychické a zdravotní problémy, jim je naprosto jedno něčí zdraví. Respektive tady je jim jedno pomalu všechno a jestli tomuto říkají opravený pokoj, tak patří do ústavu, když nám to tu prakticky hned začalo doslova padat na hlavu, omítka nám hned začala padat na hlavu, rozpraskaný strop a několik vrstev plísně, jelikož zde někde protéká střecha, i když tu větráme jak blázni, tak na plísně zbytečně, atd, je toho víc. Radši bez komentáře. A docela se obavám, jestli po nás nechtějí úklid, jen kvůli tomu aby to nemuseli dělat oni, aby nás i tak nevyhodili, tady bych se totiž nedivil už ničemu.